V našem herním univerzu není nic nemožné

Děti se mohou hravou formou seznamovat s konkrétním prostředím a jedinečností přírody. Při tomto procesu stojí za to nechat stranou dvourozměrnost papíru a obrazovky a vzít něco do ruky – neobjevovat pouze zrakem. Přirozený životní prostor může přitom nabízet rámec pro imaginární svět, kde micka a hafík přirozeně sdílejí domov. Když děti povyrostou, začne se hafíkovi říkat pes. Na radosti ze hry se ale nic nemění – v každém věku se dítě může přiučit něčemu novému.

Přirozené pojetí hraček nabízí zdravou vazbu na realitu, ale dětská představivost ji vždy může – a musí! – přerušovat. Pro kreativitu a představivost je tedy důležité, že severoněmecký statek není nutně vyhrazen jen telátkům, prasátkům a husám. Přátelství tam mohou navazovat i tučňák a lenochod – a často bývají zataženi do hry. Děti si rozvíjejí abstraktní představu o tom, že tuto nevšední kombinaci ve skutečnosti jen tak nespatří, ale vědomě se nad tuto představu povznesou, a učí se tak otevřeně přijímat novoty. Hra podporuje svobodné myšlení a individuální rozvoj charakteru, přičemž v popředí vždy stojí vesele se blýskající dětské oči. Jelikož jsme si těchto hodnot vědomi, vkládáme maximální péči, srdce i duši do výroby našich zvířat, abychom vytvořili vazbu, která přetrvá po celý život a díky níž budou dospělí i o několik desítek let později vzpomínat na šťastné, bezstarostné dětství.